Listopad 2009

Co si vzít na sebe na vánoční večírek?

29. listopadu 2009 v 14:06
" Jediné, co by mi na tomto oblečení vadilo, je asi to, že to je převážně černé.. :-) Neuškodilo by trochu barvičky... Teda , ale je to jen můj názor :D A mé názory jsou pošahané.. :-D Ale střihy jsou pěkné. :-) "

Vybrala jsem to nejlepší z party kolekce Orsay, protože poměr cena / design je příjemný a vybere si určitě každá. Nechte se inspirovat a případně zaskočte si vybrat svůj doplněk do Orsay.


Maska

26. listopadu 2009 v 16:27 | Slečna L. |  Moje kresby a návrhy

Opět focené mobielm.. Tak se nelekejte ;-) Jinak je to podle takové masky, která je veliká asi tak jako moje dlan.. :-) No velká prostě není. Je z Benátek, odkud jsme ji převizli, když jsme byli v Benátkcáh na výletě lodí.... JInak je žlutá. To co je tam barevné je dělané lakem na nehty :D :D Zlatým (třpytivým) a žlutým, přesně podle toho jak to je udělané.

Črtátní rukou

25. listopadu 2009 v 17:17 | Slečna L. |  Moje kresby a návrhy
Opět ruce :-) Tady šlo ale opravdu jen o tvar ruky, ne o vystínování atak.. :-) Je to rychlovka. Moc dlouho jsem tomu nedala.

Portrét dle jedné holčiny z výtvarky

25. listopadu 2009 v 17:15 | Slečna L. |  Moje kresby a návrhy
:-) Výtvor ze včerejška.. Podle jedný holky co seděla přede mnou.. Pořád se hýbala a cosi dělala z hlíny :D Takže to taky tak vypadá.. No To triko už je na rychlo a odfláklé.. :D A je to přírodním černým úhlem. Jo a kvality se nelekejte, je to focené mobilem.

Crazy líčení na Silvestrovskou party

22. listopadu 2009 v 14:07 | Slečna L. |  Zajímavosti ze světa módy
"Mě osobně se líbí to 6 odshora :-) Je to zajímavé.. iy ten účes :D "


Konec roku se nám blíží a určitě už si každá z nás plánuje, kde bude slavit Silvestra. Pokud se chystáte na party, tady je pro vás inspirace, jak se nalíčit podle nejnovějších trendů z přehlídkových mol.
Na Silvestra si můžeme hrát s výrazným líčením, můžeme použít i netradiční zdobící materiály. Trendy jsou masky, průhledné pásky přes oči a různé linky - nejenom na horním a dolním víčku.

Kresba ruky

22. listopadu 2009 v 14:02 | Slečna L. |  Moje kresby a návrhy


:D Křivých prstů si nevšímejte.. Bude buť rukou nebo tužkou :D A nebo mojí křívou předlohou :D Mohla jsem trochu víc přitlačit na tužce.. Ale ono to ve skutečnosti vypadá trošku jinak :-)

Ruka

22. listopadu 2009 v 14:00 | Slečna L. |  Moje kresby a návrhy



Tohle je můj první .. no první úplně ne :-) Ale prostě pokus o nakreslení ruky.. Mohlo to být i lepší. Ale já jsem spokojená. Učila jsem se u toho používat více než jednu tužku :D Kupodivu.. použila jsem dvě :D Ale ujde to.. Jen ten stín je asi moc tmavý a takový podivný... :D

Obrázky

22. listopadu 2009 v 10:06 | Slečna L. |  Moje keci
Ach jo.. Měla jsem tu připravené dvě kresby rukou.. :D Ale prostě mi nejdou vložit.. Ať dělám co dělám, prostě to nejde vložit. Je to zase nějaké pošahané nebo já nevím co. Tak to nechám na později. JInak.. jinák.. Taky už ve vaší rodině dolíhají tak Vánoce?? :D U nás jo.. teda alespoň na mě. Jelikož nevím, z čeho nakoupím dárky.. Z té mé poslední stovky asi moc věcí nepořídím :D Co vy?

Smrt bílé kopretiny- část 8

20. listopadu 2009 v 17:25 | Slečna L. |  Moje psaná tvorba
Chuť vyjít ven byla čím dál tím víc silnější. Ale statečně jsem se jí bránila. Schovala jsem se pod deku a zavřela oči. Opakovala jsem si pár slov, na kterých mi záleželo. Trochu jsem vykoukla. Ten amulet byl zajímavý. Přišlo mi, jakoby se změnil ve zlato. Nebo to bylo tím, že mě ta záře tak moc oslepovala.
Nakonec, jako vždy, já slaboch, jsem neodolala a vyšla ven. Byla tma jako v pytli. Pomalým krokem jsem šla dál a dál. Jen tak jsem se brouzdala temným lesem. Pak mě něco uhodilo do hlavy a já omdlela. Chvíli na to jsem se probudila v té jeskyni. Spatřila jsem Minervu, jak se tam o něčem dohadovala se tou postavou v kápi. Najednou se na mě oba podívali. Opravdu byl ten muž stejný, jako můj kamarád. Nechápala jsem to. Abych si ověřila to, jestli mu je jen podobný, nebo to je doopravdy on, tak jsem nenápadně šáhla do kapsy a vytočila jeho číslo. Když mu začalo něco zvonit v kapse, lekla jsem se a mobil rychle vypnula. Ikdyž bych si troufala říct, že jsem to nechápala, tak jsem to neřekla, protože jsem si už na tyto divné věci zvykla. S docela velkým klidem jsem se posadila na zem a koukala. Minerva pak ke mně přišla a něco mi tam potichu šeptala.
"Che z tebe udělat jednu z nás… On chce… Ale já nevím, jak tě zachránit, prostě ... Ale ne. Vlastně jedna možnost tu je… ale… ale musela bych mu darovat své srdce…"
"Ne… Min to nemůžeš. To raději budu jedna z vás. Potom bychom spolu mohli být už nadosmrti spolu. Chápeš? Jen ať tou udělá. Já se nebojím."
Min se na mě jenom se slzami v očích podívala, sklopila hlavu a pak odešla. Něco si tam s ním zase mrmlala. Pak ke mně přišel on. Mávnul nade mnou podivně rukou, pak něco řekla a sundal kapuci. Všimla jsem si tří trojúhelníků na jeho krku. Takové tetování ale nikdy neměl… Udivila jsem se a dál mu koukala do očí. To jsem ale asi neměla dělat, neboť se na mě zlověstně podíval a šahal po dýce.
V tu chvíli na něj Min skočila.
" Sakra! Necháš jí být? Ty máš potřebu jí zabít? Nech jí žít!"
"Ale ona má v očích zlo! Podívej se! Je nebezpečná! Musím ji zabít.. chápeš to?
" Musíš? Nemusíš! Nic nemusíš! Chceš jí zabít? Raději zabij mě!
"Hm.. budu vás potřebovat obě dvě…!
Řekl zachmuřeně, uklidil dýku a odešel do tmavého kouta. Tam se posadil a přemýšlel. Já jsem byla hrozně vylekaná. Nevěděla jsem, proč řekl, že mám v očích zlo. Žádný satan jsem nebyla.
On tam chvíli jen tak posedával. Pak se křečovitě schoulil do klubíčka, začal křičet a házet sebou. Přiběhla jsem mu na pomoc. Silně mě chytil za ruku, až jsem tam měla pořádný obtisk. Snažila jsme se ho uklidnit, ale nešlo to. On se dál svíjel v bolestech a křičel. Doufala jsem, že to nebylo slyšet moc daleko. Pak mě na sebe strhnul, a začal mi říkat, že ě zabije, když nechce. Že to jinak nejde. Pak se uvolnil, zmírnil svůj stisk mé ruky a podíval se mi upřímně do očí. Min seděla opodál a na všechno přihlížela s vyděšeným pohledem. Chvíli jsem tam klečela a přemýšlela co dělat. Pak jsem ale najednou cítila něco podivného, něčí dotyk u mé tváře a na rtech. Vzpamatovala jsem se a zjistila jsem, že má tvář se dotýká jeho. Bylo to zajímavé, bránit jsem se nechtěla. Naše pohledy byli opravdu myšlené upřímně. Cítila jsem jeho dech, to jak žije, jeho duší i jeho tep. Nezapomenutelný okamžik. Ve chvíli, kdy jsem ho nehybně pozorovala, mě políbil. Zčista jasna políbil. Mé oči se zvětšily. Proč to dělala, když mě chtěl zabít? Ale co. Já už jsem se ničemu nebránila. Jen mi bylo nějak divně. Zorničky mi zčervenaly, mě vlasy byli jinačí. I on se změnil. Najednou jsem ho viděla jinýma očima. Odtrhla jsem se od něj a klečela a nechápavě koukala a lapala po dechu. Najednou jsem uslyšela Minervu plakat. Když jsem se otočila, tak si pro sebe povídala: " Jedna… Jedna z nás. Proč? Proč… Nikdy nemám odpovědi. Ale proč to udělal? Teď bude trpět… ne… nesmí…"
Z toho jsem pochopila, že se asi něco stalo. Že už nebudu tak obyčejná, jako jsem do teď byla. Zároveň jsem měla pocit, že se stalo i něco uvnitř mě. Byl to takový… takový hřejivý pocit. Ale taky jsem měla pocit, že ten polibek byl nekonečný. Když jsem se na něj podívala s výrazem "Jsi to opravdu ty?" Opětoval mi svůj pohled a nevýrazně kývnul hlavou, že ano.
Celá jsem se rozechvěla. Co se stalo? Co se bude dít?

Bolest

19. listopadu 2009 v 20:36 | Slečna L. |  Moje psaná tvorba
Tisíc tupých nožů bodá.
Je to nesnesitelná bolest.
A pořád si tě hlídá.
Je to smrti ratolest.
Dej si na ní pozor.
Umí zasáhnout zcela nečekaně.
Chová se jako tvůj přítel.
Občas působí vylekaně.

Když se tě chytne, těžko tě opustí.
Je ti věrná.
Nedbá na to, jestli tě to bolí hodně...
Prostě se zakousne a nepustí.

Bdím?

19. listopadu 2009 v 20:31 | Slečna L. |  Moje psaná tvorba
Sním či bdím? Kdo jsem?
Odpoví mi někdo?
Ptám se. Kdo jsem?
Jsem bez odpovědi.
Jsem jiná? Beze slov.
Tak odpovídej.

18.11.09

18. listopadu 2009 v 18:46 | Slečna L. |  Moje keci
Dneska jsme navštívili krajský nějaký středisko.. :D Hasiče. Tak nám tam něco kecal. Kluci blbly s mikrofony co byli na stolech a potají tam do nich mluvili, takže všichni chytli výtlem. Dokud to neuslyšel i náš učitel :D Pak už byla nuda, dokud jsme se nešli juknout do místnosti, kde seděli lidi u pc a příjmali ta tísnová volání. Byla tam prča. Dokonce tam i někdo volal, na živo.. Alep ak to típnul.. pak zas volal a nic.. :D Takže dobrý no. Pak jsme hladový jeli zase z Jihlavy zpátky. Ani se nepodařilo překecat učitele, aby nás vali do mekáče.. :D Hladoví jak psi... No ale co... :-) Bylo to celkem dobré. Psali jsme čtvrtletku z češtiny a to bylo něco. :D Jako bylo to lehounký :) ALe plná počet mít nebudu, jako vždy :D Včera jsem byla v Praze.. Viděla jsem tm čst toho průvodu... Všude samý policajti :D Ale já jsem andílek.. takže :-) :-D :-D V pátek jdeme na pochoďák.. to je asi vše co stojí za tento týden za zmíňku... :-)Jinak.. mám pocit, že už zase dochází k mému vysílení. nechápu to. Vždycky jsem plná sil dcl dlouho :D To bude asi tou zimou.. :D

Smrt bílé kopretiny- část 7

16. listopadu 2009 v 19:50 | Slečna L. |  Moje psaná tvorba
Bylo ráno a mě probudilo naléhavé zívání. Otevřela jsem oči a zaposlouchala jsem se. Byla to Min. Převlékala se a bylo slyšet, že mě nechce probudit. Pomalu vyklouzla ven. Já jsem vklouzla do svých bot a vykoukla škvírou v okýnku. Jak jsem čekala. Zamířila si to k té jeskyni.
Přemýšlela jsem, jestli mám jít za ní, nebo ne. Ale měla jsem strach, obrovský strach. Proto jsem raději zůstala na chatce a napsala sms kamarádovi. Slíbila jsem mu, že se mu ozvu.
Když jsem si chtěla uklidit mobil do šuplíčku, zjistila jsem, že mi chybí klíček a její talisman je pryč.
Kvůli tomu jsem své rozhodnutí, že jí nebudu sledovat, změnila. Hodila jsem přes sebe svůj kabátek a pomalu vyklouzla ven. Cestu jsem si sice nepamatovala, ale něco mi říkalo, kudy se mám vydat. Po chvíli jsem došla k podivnému kameni, který byl asi na půl cesty k jeskyni. Seděla na něm Minerva a plakala.
Když jsem k ní přišla, utřela jsem ji nebojácně slzy a ptala se co se stalo.
"Min?? Min. Copak se děje?"
"Víš… Já za to nemůžu… Včera jsem zas..." Minerva polkla větu.
"Já vím Min.. Já vím. Sledovala jsem tě. A viděla jsem to…"
"Jsi blázen!! Můžeš mi říct, proč si to udělala??! Ty chceš, aby tě zabila?? Slyšíš? Zabila??"
"Ne ne… Ale víš… Ty si byla má Michelle!! Moje! A já chci vědět, co se s tebou děje!!"
"Říkáš správně… BYLA Jsem Michelle… ale už jsem Minerva! Slyšíš? Tak zapomeň Na to, co bylo! A o to co je teď, se raději moc nestarej, nebo ti nechtě ublížím!
Rozhovor byl sice krátký, ale vylekala mě. Měla jsem pocit, že se zblázním. Měla jsem hrozný vnitřní strach.
Ona opět zmizela. Nevím kam. Nevšimla jsem si, protože mé oči se pomalu zalívaly slzami. Raději jsem se vrátila. Přišla mi smska, a tak jsem si jí šla přečíst. Byla od toho kámoše. Když jsem si brala mobil, všimla jsem si, že ten její amulet byl opět v mém šuplíčku. Měla jsem těchhle podivných věcí už plné zuby. Nic jsme nechápala.
Bylo mi do pláče a tak jsem se mu nebránila. Kvůli pláči jsem zapomněla i na snídani. Pak mi přišla vynadat i ta učitelská fůrie. Začala jsem jí nenávidět. Bylo mi do breku ještě víc. Asi hodinku jsem brečel… a pak usnula.
Zdál se mi takový divný sen, ve kterém jsem se stala něčím podobným, čím je Minerva. Ale byla jsem statečná a ze snu se nechtěla probudit. A bylo to dobře, protože jsem se dozvěděla něco, co jsem asi ale neměla vědět.
V tom snu jsem šla do té divné jeskyně. Když jsem přišla dovnitř, bylo tam několik koster, asi lidských. Pak tam byla záhadná osoba v rudé kápi. Když jsem ladně přistoupila blíž, zjistila jsem, že to je ten můj kamarád. To už jsem tak statečná nebyla a ze snu jsem se s brekem urychleně probudila. Byla tma. Jen ten podivný amulet svítil, a já měla chuť vyjít ven.

Nový design od seloki.blog.cz

15. listopadu 2009 v 16:08 | Slečna L. |  Moje keci
Táák.. :-) Mám radost :-) Už mám nový design, který mám od holčiny.. nebo nevím jestli ho dělali obe dvě :D Ale jejich blog je seloki.blog.cz
Moc se mi líbí :-) Takže jim děkuju. Jen nevím, jestli se vám ukazuje tak jak by měl. Protože se občas stává, že někde se to ukazuje úplně jinak.. tak snad no.. :-) Moc se mi líbí :-) Nechápu, jak se někomu můžou ty seginy tak dařit a mě ne :D :D Hold jsem asi střevo.. :-) Tak doufám, že se vám bude alespoň trochu líbit.(Pro Neilu) A doufám že už je to písmo čitelnější :D :D

Smrt bílé kopretiny- část 6

15. listopadu 2009 v 15:46 | Slečna L. |  Moje psaná tvorba
Minerva: "Já jsem ti říkala, že bude… budeš..." Nestihla ani doříct větu, sklonila hlavu, jakoby usnula, oči se jí změnily v modré a celá vystrašená koukala kolem co se děje. Já sama jsem byla v šoku.
"Min? Co se děje… Nechceš mi to říct??" Vykoktala jsem ze sebe i přes hroudy strachu. Vešli jsme do chatky, sedli si na postel a začala povídat.
"Víš… Já si moc dobře pamatuji na naše dětství. Na naše nekonečně kamarádství. Zkrátka na všechno. Jen jsem musela dělat, že nejsem Michelle. Protože kdybych byla jako dřív, mohlo by se stá něco hrozného…"Umlkla.
"Počkat… A to znamená co? Proč si ze sebe udělala Minervu? Proč?!"
"To já ne… ale jednou za čas, se v našem rodě… nebo druhu, se zrodí jiný člověk. Člověk jako já. Jsem jiná než vy. Proto to musím maskovat. Zjistila jsem to v tu dobu, kdy jsem se odstěhovala." Dořekla Minerva a promnula si skleněné oči.
"Ty jsi jiná? Čím? Kdo jsi?"
"Vím, že to zní divně. Ale prostě nejsem člověk. Jsem jiná… Něco, jako člověk s upíří duší…"
" Ty a upír? Já to věděla, že to tak musí být… červené oči… bílá pleť… Proto si mi vzala můj amulet? Protože ti vadí kříže??"
"Ne to ne… Ale on jediný mě může toho zbavit, protože…" Nestihla ukončit větu a opět se její oči sice pomalu, ale jistě zbarvovaly do červena. Ruce zaťala v pěst. Bránila se tomu, ale nemohla. Nešlo to. Za nedlouhou chvíli to byla opět ona-Minerva. Čekala jsem, že mi ublíží, ale ona jako by mě neviděla. Vyšla lehounkým krokem ven. Bílá jako tajemná lesní víla. Jen s trochu jinými úmysly.
Vydala jsem se za ní, abych zjistila, kam mizí a co se to děje. Šla jsem chvíli temným lesíkem, až jsem došla k takové podivné jeskyni. Minerva se zastavila. Otočila se a koukala, jestli ji někdo nevidí. Nevšimla si mě, a tak vlezla do jeskyňky.
Měla jsem strach, a proto jsem počkala venku. Za chvíli se vrátila. Byla od krve. Hrozně jsem se polekala a začala jsem couvat, ale zakopla jsem o kořen stromu a svalila se na zem. Minerva to uslyšela a začala hledat po okolí příčinu zvuku. Když nic nenašla, usoudila, že je čas jít zpátky. Nyní šla takovým podivným krokem… Spokojená. Cestou ji upadl nějaký řetízek. Byl na něm jakýsi erb. Asi jejich rodu. Strčila jsem ho do kapsy a pomalu a nejistě jsem šla do chatky. Když jsem se vrátila, Min tam ještě nebyla.
Převlékla jsem se a šla raději spát. Řetízek jsem uschovala do šuplíčku a zamkla ho. Klíček jsem si schovala pod polštář. Po chvíli dumání nad zážitkem a strachem jsem usnula velmi tvrdým spánkem.

Smrt bílé kopretiny- část 5

15. listopadu 2009 v 9:43 | Slečna L. |  Moje psaná tvorba
"Sakra! Sakra a sakra!" Znova to hrozivé probuzení z ještě horšího snu. Nebo to nebyl sen? Opět jsem nechápala… Já už nechápala vůbec nic. Všimla jsem si Minervi, tak jsem se neudržela a rozběhla se k ní. Popadla jsem jí a začala s ní cloumat.
" Sakra! Co mi to děláš!? Můžeš mi to vysvětlit? Ty..ty.. ty čarodějnice??!"
"Ale já… já nevím co se ti stalo.. nech mě být.!" Sotva ze sebe vykoktala pár vět, přiběhla učitelka a odtrhla mě od Minervy. Vzala mě sebou na chatku a chtěla slyšet co se děje. Jenomže já jí nemohla říct, že Minerva není normální, že se s ní něco děje a že každý den se mi vždycky něco divného stane. Mlčela jsem. Po chvíli mě učitelka pustila a řekla, že jestli se to bude ještě opakovat, tak nás obě pošle domů. Upřímně bych byla radši doma, než se trápit.
"Ty hňupko!! Nepamatuješ si? Byli jsme dobré kamarádky! A teď.. teď si ze mě utahuješ? Támhle si zalezeš do sutin, tady na mě koukáš, v koutě si mrmláš nějaký tvoje čáry máry! Nech toho! Říkám ti nech toho!"
"Já...já.. nevím.. No... Já ti to teda řeknu." Přistoupila ke mně, sedla si na moji postel a začala povídat. " Já prostě nevím co se semnou děje. Chápeš? Něco divného… není to normální. A věř mi… ŽE ZA TO BUDEŠ PYKAT"! Jen co dořekla větu, chytla mě za ramena a shodila mě na zem. Utrhla mi můj amulet pro štěstí z krku, dala si ho do kapsy a omdlela. Hrozně mě to polekalo.
"Min?? Min!! Co se ti stalo!! Já… já jdu pro pomoc!"
Když jsem se však vrátila s polekanou učitelkou, Minerva seděla na posteli a četla si Upíří akademii… Počkat.. V tu chvíli mi něco došlo. Červené oči, bílá pleť, černé vlasy… Vadil jí můj amulet a vyrytým křížkem… " Upír…?"
"Co si říkala?? Podívej! Min je přece v pořádku! Jdi si taky číst a dej pokoj!"
Učitelka odešla a já jsem se se strachem posadila na postel. Vytáhla jsem si knížku o duchách a s chutí se pustila do toho.
Po chvíli jsem se koukla na druhou postel, a Minerva nikde nebyla. Bylo to divné. Asi šla ven praktikovat ty svoje upíří techniky.
To jsem ale neměla říkat… Někdo zaťukal na okýnko, tak jsem se podívala. Za ním stála ona… opět se svýma červenýma očima.. Nevím proč, ale prostě jsem otevřela dveře a šla za ní, jako omámená…

Design..

14. listopadu 2009 v 12:13 | Slečna L. |  Moje keci
Design je tu jen přechodně... Nelíbí se mi :-D Opravdu ne, a nemám časík hledat nějaká pozadí.. Jelikož píšu úkol do aj a musím ho pak poslat učitelce na mail.. Tak uvidím, co s tím ještě vyvedu.. :-) Tak se nelekejte :D

Črtání

13. listopadu 2009 v 21:02 | Slečna L. |  Moje kresby a návrhy
Jak říkám.. črtám a črtám :-) Učím se postavy.. zatím nic moc.. :-) Ale snad to půůjde.. :-)Jinak pomačkané je to proto, protože to je takový ten průhledný papír.. víte co myslím :D

Na tento obrázek se vztahují autorská práva!! Proto ho prosím nikdo nekopírujte. Kdybyste ho náhodou chtěli zveřejnit na svém blogu, dejte mi vědět a já vám to třeba odsouhlasím!!

Návrh- hnědo fialkový

13. listopadu 2009 v 21:00 | Slečna L. |  Moje kresby a návrhy
Návrh nic moc.. u rukávu má useklou ruku.. ruce by mohli být lepší, ale prej už dělám lepší dýlky.. ale poměr tý ruky .. no to je jedno :_D Jen mě učitelka uči kreslit prsty.. takže črtám a črtám.... :-)
Na tento obrázek se vztahují autorská práva!! Proto ho prosím nikdo nekopírujte. Kdybyste ho náhodou chtěli zveřejnit na svém blogu, dejte mi vědět a já vám to třeba odsouhlasím!!

Návrh

13. listopadu 2009 v 20:58 | Slečna L. |  Moje kresby a návrhy
Todle jsem dávám jen kvůli postavě, protože dle učitelky je zatím nejlepší.. oblečení samo o sobě je nicotné :D
Na tento obrázek se vztahují autorská práva!! Proto ho prosím nikdo nekopírujte. Kdybyste ho náhodou chtěli zveřejnit na svém blogu, dejte mi vědět a já vám to třeba odsouhlasím!!